Soudní překlady, úřední překlady či překlady s razítkem – to jsou všechno názvy pro typ překladu, který vyžadují například matriční dokumenty nebo i jiné dokumenty, které potřebujete předložit v zahraničí, příp. u listin vydaných v zahraničí, které předkládáte českým úřadům.

Zejména u žadatelů o překlad z Ruské federace, příp. Ukrajiny, se pravidelně setkáváme s požadavkem na tzv. „notářský překlad“. Takové označení je ovšem chybné. Kromě pořízení „notářsky“ ověřené kopie z originálního dokumentu, která se poté s překladem svazuje, nemá notář s procesem překladu nic společného. Tedy mluvíme-li o soudním/ověřeném překladu vytvořeném v Česku a dalších zemích Evropské unie.

Situace v Rusku

Na rozdíl od České republiky, v Rusku a na Ukrajině neexistuje institut soudních tlumočníků, kteří by měli sami o sobě možnost certifikovat překlad jako soudně/úředně ověřený.

Nejčastěji překlady vyhotovují odborní překladatelé, většinou zaměstnanci překladatelských agentur, na jejichž přeložený text musí dát potvrzení právě notář, popřípadě jiná pověřená osoba (konzul, soudce apod.) – odsud plyne označení „notářský překlad“.

V Rusku se ověřování překladů provádí v souladu s ustanoveními článku č. 81 Základů legislativy Ruské federace o notářství a musí splňovat několik náležitostí, jako například že dokument musí mít očíslované strany nebo že nesmí obsahovat výmazy.

Článek 81 Ověřování správnosti překladu (Свидетельствование верности перевода) Zákona o notářích stanovuje, že notář ověřuje správnost překladu z jednoho jazyka do druhého v případě, že dané jazyky ovládá. Neovládá-li notář příslušné jazyky, překlad může zhotovit překladatel, jehož pravost podpisu notář ověří.

Jelikož notářů, kteří fundovaně ovládají oba jazyky a mají vysokoškolský diplom s kvalifikací překladatele, je mizerně málo, běžná praxe je taková, že notáři ve většině případů ověřují pouze podpis překladatele. Z daného důvodu se v naší praxi setkáváme s tím, že ověřené překlady z Ruska či Ukrajiny nejsou českými úřady často akceptovány.

Jak to funguje v Česku

V České republice jsou naopak sami překladatelé na základě praxe v oboru a složených zkoušek jmenováni krajským soudem. Stávají se z nich tzn. soudní tlumočníci/překladatelé. Překlady, které vyhotoví, sami doplní tlumočnickou doložkou a kulatým razítkem, čímž stvrdí shodný obsah překladu s originálem. Poté hovoříme o soudním/ověřeném překladu.

Soudním tlumočníkem se v ČR může stát pouze osoba, která splňuje předpoklady podle zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Stávající zákon nerozlišuje mezi profesí tlumočníka a překladatele – jmenovaní tlumočníci vykonávají obě profese (zdroj: Komora soudních tlumočníků ČR).

Potřebujete soudní překlad svého dokumentu? Potřebujete poradit? Kontaktujte nás a poptejte soudní překlad některého z našich pracovních jazyků.

Facebook Comments