V dnešní době zřejmě málokdo ví, kdo že to byl svatý Fermín (272 – 303 n. l.). Tento křesťanský misionář, který zemřel mučednickou smrtí, je považován za prvního biskupa Pamplony, jejímž je dnes patronem, a jeho svátek oficiálně připadá na 7. července. Možná proto, že jeho samotná existence byla zpochybněna, upadl světec do zapomnění, co ale do zapomnění nikdy neupadne, jsou španělské svátky svatého Fermína: Sanfermines.

Sanfermines: kdo uteče, vyhraje

Proslavený a obávaný běh s býky

Asi každý, aniž by měl jakoukoli předchozí znalost španělské kultury, kroutil někdy hlavou nad každoročními televizními reportážemi, pocházejícími z běhu s býky, v nichž se fatalisticky zdůrazňuje počet potrkaných, zmrzačených a někdy i mrtvých po této oblíbené španělské libůstce. Běh s býky patří právě k tomuto svátku, který se každoročně slaví v Pamploně, hlavním městě kraje Navarra, na severu Španělska. Slaví se od 6. do 14. července.

Vše začíná na Radničním náměstí (Plaza del Ayuntamiento), kdy nad běsnící tisícihlavý dav vyletí raketa ohlašující začátek veškerého svátečního veselí. Zahajovacímu ceremoniálu se říká chupinazo – během něj návštěvníci vytahují z tašek, kapes, kalhot či odjinud červený šátek. Jím ozdobí svůj bílý oděv: podle červené a bílé hned poznáte, že svátek berou vážně. Ačkoli bílá možná není nejvhodnější barvou, jelikož během chupinaza se dobrovolníci polévají barevnými tekutinami různé provenience.

Ke zmíněným běhům s býky zvanými encierros, bez nichž by letní španělské svátky nebyly kompletní, dochází každý den slavnostního týdne. Začíná se v 8 hodin, což je pro Španěla nekřesťansky brzy, přesto si každý na křesťanství vzpomene, když běžci prosí o ochranu sochu svatého Fermína na startovací čáře, neboť u 849 metrů dlouhého běhu s vyděšenými býky může jít opravdu o život.

Obři a hlavouni

Přesto, že červencová slavnost proslula především encierros, za krátkou zmínku stojí průvod obrů a hlavounů (gigantes y cabezudos), který pochází již z 16. století. Obři (gigantes) se objevují jako králové čtyř kontinentů a každý z nich má k sobě svou královnu. Evropský pár nese jméno Joshemiguelerico (král) a Joshepamunda (královna), Asii zastupují Sidi abd El Mohame a Esther Arata, za Afriku královský pár Selim-pia Elcalzao a Larancha-la a ani Američané nepřekvapí nějakými banálními jmény: Toko-toko a Braulia.

Obři se jim říká pro jejich impozantní velikost: spolu s nosičem mohou vyrůst až do čtyř metrů a vážit 52,5 kilo. Obvykle je čestným úkolem obra nést pověřen jeden jediný člověk, avšak ten, zvlášť pokud fouká silný vítr, se může časem unavit, proto se nosiči mohou i vystřídat.

S hlavouny (cabezudos) již není taková dřina: měří asi metr a váží nějakých 14 kilo. Napočítáme jich celkem pět a kromě opravdových hlavounů jako Starosta, Radní a Babička k nim z neznámého důvodu patří i Japonec a Japonka. Vedle hlavounů v slavnostním průvodu najdeme Kilikis (prapodivný název pocházející z baskičtiny), kteří průvodem kráčí vyzbrojeni pěnovými obušky. Jimi s velkou chutí mlátí do nevinných kolemstojících diváků. Jména Kilikis můžeme volně přeložit jako Brambora (další variantou překladu je také Šmejd či něco ostřejšího), Napoleon, Kyselej ksicht, Bradavičnatý otrapa, Vlasáč a Fousáč. Do diváků obuškem buší ještě jedni účastníci průvodu, a to Zaldikos (slovo v baskičtině znamená „koníčci“), je jich celkem 6 a nosiči mají na sobě kostým koně umístěný tak, aby to vypadalo, že z něj trčí jako jejich jezdci.

Pobre de mí

Sanfermínské slavnostní veselí končí tam, kde začalo: 14. července se dav sejde na Radničním náměstí, kde všichni společně zanotují tradiční píseň „Pobre de mí“ (Já ubohý), s níž se loučí se slavností a mávají při tom svíčkami a červenými šátky, které pak znovu na rok schovají.

Tomatina: divoká bitva s rozmáčknutými rajčaty

Mezi nejpodivnější španělské svátky můžeme určitě počítat Tomatinu. Tomate znamená španělsky rajče a oblíbená zelenina zde skutečně hraje hlavní roli.

Jak to celé vzniklo?

Všechno začalo náhodou roku 1945, když se dav výrostků nudil u tradičního průvodu hlavounů a obrů. Rozjívení mladíci se k nim chtěli připojit, avšak místo plánované kočičiny shodili jednoho účastníka, který začal kolem sebe mlátit hlava nehlava obuškem (který patřil k jeho kostýmu). Dav si jeho nespravedlivé rány nenechal líbit a co čert nechtěl, po ruce stál stánek s ovocem a zeleninou a rozbouřený dav začal po sobě házet rajčata s takovou vervou, že bitvu musela ukončit policie. Mladíci, jejichž vpád do místních oslav překonal jejich nejsmělejší sny, si zážitek zatoužili zopakovat následujícího roku a pro tentokrát si přinesli rajčata ze svých domovů.

Jak se Tomatina slaví dnes?

Od té doby se Tomatina slaví každou poslední středu v srpnu ve vesničce, kde se poprvé strhla potravní bitva: v Buñolu. Buñol, obec přibližně v centru kraje Valencie, běžně čítá asi 10 000 obyvatel. V čase Tomatiny nabobtná její počet na 20 000 – 50 000 přítomných. Někteří ve frenetickém očekávání rajčatové bitvy spí na zemi po celé vesničce již noc dopředu. Po víceméně klidné noci se začíná v 10 hodin se šunkovou tyčí (palo de jamón). Jde o tyč natřenou sádlem, nebo čímkoli podobným, co dostatečně klouže. Po této tyči se snaží vylézt vždy celý hrozen lidí a sundat šunku napíchnutou na jejím vrcholu. Je-li sundaná šunka, může začít boj:  tehdy přijíždějí kamiony s rajčaty, jež jsou vrhány do davu.

Ke slavnosti je každoročně vyhrazeno asi 1 300 000 rajčat, která z různých důvodů již nelze prodat. Konec potravní bitvy oznámí v 11 hodin petarda. Jedná se o zdánlivě krátký čas vyhrazený nezřízenému veselí, ale i ten stačí k tomu, aby ulici pokrývala půlmetrová vrstva rajčatové šťávy i k tomu, aby se všichni účastníci změnili v monstra, u nichž nelze rozpoznat barvu oděvu, v němž přišli slavit. Rozhodně neplatí, že po bitvě je každý generálem. V tomto případě se spíše stává uklízečem: všichni se chápou hrábí, smetáků atd., přijíždějí také hasiči, kteří oplachují ulici i všechny účastníky, kteří po tom zatouží.

Letní španělské svátky v době coronavirové

Jelikož Španěly charakterizuje právě fiesta, tedy schopnost kdykoli a z čehokoli rozpoutat divokou party, epidemie coronaviru projevy jejich veselí značně ochromila. Jak jsme viděli, všechny oslavy počítají s velkým množství lidi, kteří se po tisících tísní na malém prostoru. Z bezpečné vzdálenosti dvou metrů se špatně polévá soused a rovněž rajče může minout svůj cíl. Letos si Pamploňané nostalgicky připomněli populární oslavy instalací plastiky o velikosti 12 metrů ve tvaru vzkazu Los viviremos (Zažijeme je), kde je jedno každé písmeno ozdobenou desítkou fotografií šťastných chvil z oslav minulých let. Na hlavní třídě se pak objevily hodiny, které skutečně odpočítávají čas, kdy je znovu zažijeme, tedy dny a hodiny, které nás dělí od dalších Sanfermines.

Aby nejlepší běžci přece jen nepřišli o národní zábavu, uspořádal statkář José Cruz soukromé encierro na svém pozemku. K běhu se bylo možné hlásit na Facebooku a nakonec se setkalo na 40 odvážných. Analogické hodiny k těm z Pamplony odpočítávají také na internetu čas, který zbývá do Tomatiny 2021… I my tedy můžeme spolu se Španěly odpočítávat dny, které zbývají do dalších svátků a do dalšího veselí.

Pokud vás svátky zaujaly a rádi byste se o nich dozvěděli více, určitě si oblíbíte i následující videa (ve španělštině). První se věnuje svátku Sanfermines a druhé Tomatině 🙂

Předchozí díl tohoto článku popisuje, jak se ve Španělsku slaví Fiesta de San Juan, naší řečí svátek sv. Jana.


Články Letní španělské svátky I a II pro vás sepsala naše vynikající lektorka španělštiny a francouzštiny Šárka. Pokud byste se chtěli španělštině věnovat pravidelně, podívejte se na naši nabídku kurzů španělštiny.

Raději byste vyzkoušeli individuální výuku španělštiny? Žádný problém, rádi Vám nabídneme jak prezenční, tak online lekce.

Pokud byste měli jakékoliv další dotazy, třeba týkající se překladů do/ze španělštiny, neváhejte se na nás obrátit.

Facebook Comments