Ti z vás, kteří četli některé z mých předchozích článků (třeba o výstupu na Bishorn 4153 m nebo o roadtripu po Švýcarsku), vědí, že nejraději cestuji low cost, po vlastní ose a do hor. A věřím, že takových jako já běhá po světě spousta. U prvních dvou kritérií zůstaneme, avšak tentokrát zavítáme do Dánska, které je od severu na jih i od východu na západ úplná placka. To ale neznamená, že si tam pro nás příroda nenachystala překvapení, která stojí za to vidět. Nyní se vydáme do Severního Jutska.

Pro Dánsko je typické, že je tam spíše zamračeno než slunečno. V Severním Jutsku byla v lednu půda tak podmáčená, že se na polích vytvořily několikametrové louže, na kterých se usídlili labutě a jiní vodní ptáci (a u nás nezaprší a nezaprší). Krajina má svůj osobitý ráz, který vás okouzlí, je to trochu jiný svět. Na druhou stranu, těch „nej“ míst, kam opravdu stálo za to se podívat, nebylo v Severním Jutsku tolik, jako je třeba v Rakousku. Alespoň pak máte opravdu pocit, že jste to místo docela procestovali, ačkoli jste tam strávili třeba jen týden.

Viděli jsme překrásné pláže, které neměly nic společného s komerčními plážemi, které tak dobře známe z fotek, město Aalborg, jehož duch ve mně zůstal ještě dlouho po návratu, maják Rubjerg Knude, který má za sebou několikametrovou cestu po písečné duně… V článku najdete spoustu fotek, vždyť víme, že jedna fotka vydá za tisíc slov.

Pláž Blokhus

Ano, můžete na ni vjet autem a zaparkovat přímo na ní! Mimochodem mě potěšilo, že jsme v Dánsku ani jednou neplatili za parkování, když jsme parkovali u jakéhokoli krásného místa na pobřeží. Na pláži Blokhus jsme viděli nejen spoustu racků, jako na ostatních plážích, ale potkali jsme i lachtana, který se nechtěně vyplavil na pláž. Kdo se vyžívá ve sbírání mušlí, také si tu přišel na své.

Rubjerg Knude Fyr

Tohle místo bylo čímsi ještě zvláštnější než ta ostatní. Abychom se dostali k majáku, museli jsme vylézt na docela velkou písečnou dunu. Nebýt nízkých teplot, chvílemi jsme si vůbec nepřipadali, že bychom byli na severu Evropy. Z majáku jsme dohlédli opravdu daleko (tady se přesvědčíte na vlastní oči, že Dánsko je široká placka, pokud zrovna nebude mlha). Pozorovat blížící se vlny bylo skutečně uklidňující, člověk by to vydržel dlouhé minuty, snad i hodiny.

Aalborg

Město cyklistů a streetartistů. Na kole jezdí snad celý Aalborg. Cyklostezky jsou v obou směrech skoro na všech silnicích, přejezdy pouze pro cyklisty nebyly výjimkou, a kromě obyčejných semaforů jsou na mnoha křižovatkách i malinké semafory pro cyklisty. A co víc, řidiči Aalborgu s cyklisty skutečně počítají, jsou ohleduplní a ohlíží se (co by za to Brno dalo). Zaujmou vás také domy, které jsou skoro všechny postaveny z drobných cihel. I celé kostely či bytové domy. To musela být práce!

Slettestrand

Tato pláž je krásná především tím, že na ní stojí hned několik lodí, které dotvářejí „přímořskou“ atmosféru. A pokud se projdete trochu dál po pláži, uvidíte z dálky také nízké domky, které jsou pro místní vesnice rovněž obvyklé.

Skagen

To nejlepší nakonec. Tohle místo mě uchvátilo. Je to nejsevernější bod celého Dánska, na kterém se setkávají dvě moře. Vlny přicházejí a na Skagenu se srazí přímo proti sobě. Pláží protéká na různých místech voda vlévající se do moře, a pokud vysvitne slunce, v dálce uvidíte i obrovské nákladní lodě. I na Skagenu najdete maják a můžete se procházet mezi ostrými travinami jenž pokrývají odlehlejší místa pláže.

Aalborg je od Brna vzdálený skoro 1 300 kilometrů, Skagen je ještě o stovku kilometrů dále. Pokud však budete plánovat roadtrip po celé Severní Evropě, nemusíte brát v úvahu pouze dánský ostrov Sjælland, na kterém leží Kodaň, ale také ostrov Jylland (Jutsko). Jistě si na něm najdete své.

Dali byste si další článek? Zabrouzdejte po našem blogu! Přečtěte si třeba o tom, jaké to je studovat v Dánsku – osobní příběh Brňáka Marka!

Pokud byste potřebovali překlad do dánštiny či jiného jazyka, rádi Vám s ním pomůžeme.